Mnohdy se dostaneme do situace, kdy dostáváme z našeho pohledu nelogické až nesmyslné požadavky na programování a systémové úpravy a trvá nám velmi dlouho zjistit, proč je lidé chtějí.  Výsledkem takové snahy může být klidně i situace, kdy poradíme velmi jednoduché řešení, které sice nevyřeší situaci k naprosté dokonalosti, ale v porovnání cena/výkon je to nejlepší volba.

Někdo si pak řekne „proč mám zaplatit za to, že jsme se nakonec rozhodli nic nedělat„.

Rád na to říkávám dnes už klasický vtip s autoservisem.

Přijede chlapík do servisu, že mu auto divně škytá a vůbec nejede. Mechanik přijde, utáhne šroubovákem jeden šroubek a auto zase přede jako hodinky. Pán se ho ptá, co je dlužný a mechanik mu řekne 1000 korun.  Pán se zarazí a povídá.. 1000 korun za utažení šroubku? To myslíte vážně? Tak mi to tedy nějak rozepište na fakturu.

(tady se na chvilku zastavte a zamyslete se, jestli i Vám se to zdá hodně? také máte pocit, že 1000 za utažení šroubku je moc? platíte za to samotné utažení šroubku?)

 

Mechanik ani nemrkne, vezme fakturu a napíše na ní

 

A teď se nad tím zamyslete znovu a zkusme si tu situaci trochu víc rozebrat. Pokud by mechanik vzal auto do dílny na celý den, řekl, že musel vyměnit třeba nějaké čidlo, spínač, relé, nebo i celý alternátor a naúčtoval si 10 tisíc, pán by byl naštvaný na špatné auto a mechanikovi by poděkoval. To už jste zažili, že?

Mechanik místo toho vyřešil problém za 10% částky a zlomek času. Zákazníka získal úsporu 90% peněz a 90% času. Proč tedy není spokojený?

Je to tím, že lidé chtějí platit za „práci“ a ne za „znalosti“. V tu chvíli, kdy vidí jak bylo řešení jednoduché si neuvědomí, že nebýt znalostí toho, kdo to vyřešil, tak oni mohli trávit desítky hodin hledáním řešení, mohli různými pokusy způsobit mnohem větší škody a nebo ten někdo měl možnost je natáhnout a naúčtovat jim opravu desetinásobně drahou, protože oni netuší, v čem ten problém je.

Ještě pořád máte pocit, že měl ten zákazník pravdu a cena byla nepřiměřená?

 

V našem oboru je to podobné, zdaleka ne každý chápe, že pokud si objedná programovou úpravu, tak více než polovinu nákladů na tuto úpravu tvoří analýza, diskuse, příprava, návrh a následně testování, předání a zaškolení. Mnohem menší část tvoří to samotné programování.

Přesto mají lidé pocit, když je na faktuře napsáno 5 tisíc analýza, návrh konzultace a příprava, 4 tisíce programování, 2 tisíce testování a předání 1 tisíc zaškolení. Přijde jim to, že na programování jen za 4 tisíce to bylo nějak moc práce kolem, ne? Kdyby se nedělaly ty věci kolem a jen se to naprogramovalo, mohli ušetřit 8 tisíc.

 

Ale opravdu tomu tak je?

Pokud by nebyla analýza, programátor by to dělal 20 hodin, protože by to mnohokrát předělával.

Je velmi pravděpodobné, že by výsledné dílo vůbec nesplňovalo požadavky klienta.

Všechny odchylky od původní představy by zákazník znovu a znovu předával programátorovi a nechával ho dělat úpravy a změny. Kromě nákladu na ty změny je tu navíc náklad na vlastní čas toho zákazníka, který mnohdy převýší náklad na programování. A samozřejmě programátor by to bral jako změny, ale zákazník by tvrdil, že jsou to opravy, protože to pořád nesplňuje jeho představu, kterou má, ale kterou nedokázal programátorovi předat.

 

I tak někdy bohužel není jiné východisko než napsat kalkulaci ve stylu 2 hodiny analýza 10 hodin programování 1 hodina testování.

Výsledná částka je stejná, ale lidé tak nějak podvědomě mají pocit, že když pro ně někdo programoval 10 hodin, tak dostanou lepší řešení, než když programoval jen 4 hodiny. Asi jako kdyby to auto zavezl do garáže, tam utáhl šroubek a pak říkal, že na tom celý den pracoval.

 

Až se tedy příště dostanete do podobné situace, zkuste si na mne vzpomenout.

 

Někdy totiž nejlepší řešení je nic nepředělávat, protože všechny změny jsou k horšímu. Ale k i k tomuto poznání je třeba dojít.