Dnes trochu odbočuji od tématu i když i toto s mým obvyklým tématem v podstatě úzce souvisí a to je kvalita pracovníků či zaměstnanců.
Vedl jsem včera s mým dobrým kamarádem a majitelem úspěšné firmy diskusi o nabírání lidí, motivaci lidí a vůbec přístupu k práci. Stěžoval si, že když dají inzerát na nějakou pozici, tak se jim přihlásí třeba 15 lidí, z toho polovina ani nepřijde na pohovor. Z těch co přijdou je polovina marná už ode dveří, případně přišli si jen pro razítko, že tam byli. Zbudou tak 2-3 uchazeči a z nich si zkouší vybrat menší zlo. Často se setkává s tím, že lidé píší do CV naprosté lži a bludy, píší o sobě věci, které nikdy nedělali, nebo které nedokáží, a vůbec jim nevadí, že vědomě lžou hned při vstupu do firmy, kde by chtěli pracovat. Je to zvláštní svět.
Nadnesl jsem mu své přesvědčení, které říkám už řadu let a pokaždé více a více se o něm přesvědčuji. V tomto státě je velké množství lidí, kteří hledají zaměstnání, ale naprosté minimum lidí, kteří hledají práci. Dokonce jsem zkoušel se lidí ptát, jestli vidí rozdíl mezi prací a zaměstnáním a bohužel se potvrzuje to, že velké množství lidí si myslí, že je to totéž. Respektive radostně zaměňují pojem „pracuji pro firmu“ za pojem „jsem zaměstnán ve firmě“, protože z jejich pohledu je to především o inkasovaném oběživu.
A tak si říkám, čím to vlastně je, že trh práce se změnil v trh se zaměstnaností, úřady práce se nesnaží najít člověku práci, ale snaží se především ho dostat pryč z evidence nezaměstnaných a stále někde čteme statistiky o tom, jak je nezaměstnanost vysoká. A přitom do kterékoliv firmy přijdu, tak jeden z bodů které slyším je, že mají problém sehnat schopné a pracovité lidi. Tito lidé totiž prostě práci mají.
